...Žij pro svůj sen a nikdy se ho nesnaž vzdát!...

Reklamy zde

PROBÍHÁ REKONSTRUKCE (pořád :D)

Novinky:

↓↓↓

43.kapitola-Probuzení po krátkém spánku

15. září 2010 v 19:55 | JuMi |  Milý deníčku 2
Tak tu máte Deníček...na víc se nezmůžu....
DD2


S Jashinem jsem kecala ještě dlouho. To by člověk nevěřil, jak se dobře mluví s božstvem, ale nakonec jsem zahlásila, že chci zpátky a tak se taky stalo. Probudila jsem se opět v nemocnici. Venku byla tma. Tipovala jsem to tak na jednu ráno. Vzala jsem mobil, který ležel po mé pravici na stolečku. "Nanííí!" zaječím a čučím na display. "Jestli když jsem omdlela, bylo úterý, to znamená, že jsem spala. WTF vždyť je sobota. Já jsem prospala 4 dny!" zaječím a zabodnu se zase do polštáře. Ale dlouho tak nevydržím a tak se rozhodnu zjistit, jestli to s léčením vyšlo. Nejprve se posadím, čímž jistím, že jed se znova nerozšířil, alespoň něco pozitivního. Pak si shodím z postele nohy a přemýšlím, jestli to je dobrý nápad se na ně postavit, když jsem s něma nezkoušela ani pohnout. Nakonec usoudím, že to bude OK a tak se na nohy postavím a překvapení dne…s velký duněním dopadnu na hubu. "No to si děláte prdel" zaskuhrám.

Ještě tam tak sedím teda oprava ležím pěkně dlouho, než se rozmyslím vlíst zase do postele, ale v tom se otevřou dveře a dovnitř vletí nějaká sestřička. "Oh už jste vzhůru? Pomůžu vám do postele. To jste spadla? Nebo se pokusila vstát?" zeptá se mě a už mi pomáhá do postele. "Pokusila chodit" odpovím možností C. "To se vám stejně teď nepodaří. Včera jste sebou šíleně házela, chodila po pokoji a rozbíjela na co jste přišla a tak vám Hokage-sama píchla do nohou něco, aby jste nemohla chodit." Vysvětlí. "Aha…mo…moment já jsem byla vzhůru?" nechápu. "To si nepamatujete?" zeptá se mě. "Ne" zamumlám. "Kakashi-san říkal, že i když máte ty oči fialové, tak vnímáte, ale vy jste asi nevnímala" zaúvahuje. "Kakashi byl tady? Není mu nic? Nestalo se nikomu nic?" zeptám se hodně starostlivým hlasem. "Ne nemusíte se bát. Byla jste slabší než loni. Stačila jedna dobře mířená rána a bylo to v pohodě" mávne rukou. "Aha chápu" přikývnu a konečně se mi podaří zas zahrabat pod peřinu. "Měla byste ještě odpočívat" usměje se na mě. "Když mě se zrovna chce na záchod" povzdechnu si. Sestra si povzdechne taky, ale raději mi pomůže na záchod. Asi po půl hodině to zvládneme a pak zase ležím v posteli. Tak moc mě to cestování na záchod zmohlo, že jsem to okamžitě zalomila a spala dál.

"Jumino. Ty furt jenom spíš" povzdechne si vedle mě Kozina. Ten její hlas poznám všude. "Třeba ji to baví" uslyším druhý hlas. Podle všeho Mitsuko. "Jo baví mě to" ozvu se a otevřu oči. "Jůů, ty už jsi vzhůru?" skočí mi obě i s Aki kolem krku. "Dobrý, ráda bych zkusila, jestli už můžu vstát" odkryju deku a hodím nohy z postele. "Uf, jdu na to" povzdechnu si. "Slyšeli jsme, že jsi v noci sletěla z postele" uchechtne se ode dveří Misa. "Oh čauky, tak jak jsi na tom s Kurenai?" zeptám se jí okamžitě a pokusím se postavit. "Jo dobrý, až se vrátí z mise, tak začneme s tréninkem" usměje se na mě a já hodím tlamu. "To tě ještě neposlouchají nohy?" nechápe Aki. "Ale poslouchají, ale zakopla jsem o nohu od té židle" poukážu na potížistku, která za náraz o zem může. "Takže už můžeš chodit?" usměje se Kozina. "Jo" zvednu se ze země a udělám pár kroků. Jde to ztuha, ale jde. "Ale řeknu ti, bolí to jak sviňa" povzdechnu si. Pak se projdu po pokoji, ale kašlu na bolest.

Ještě si tam pochoduju dobrou půl hodinku, holky už odešly, nebavilo je, že furt pochoduju a nevšímám si jich. A pak se rozhodnu, že mám hlad a chci rámen. Už chápu, proč Naruto zdrhal z nemocnice. Po té dlouhé době tady na něho mám šílenou chuť. Samozřejmě mě nikdo nechce pustit pryč a tak nakážu Kakashimu, aby mi donesl tepláky a triko a pak na něho jen čekám. Během chvilky je zpátky i s mýma věcma. Okamžitě se do nich nasoukám a je mi jedno, že mě Kakashi hltá pohledem a že nemám boty. Pak mu řeknu, že se jdu projít ven a už skáču z okna pryč. Za sebou slyším jenom vyděšené "Jumi!", ale to už neřeším. Běžím si hezky ke kanclu hokage, kde se zastavím na kávičku, když mi ji nabídnou.

Bohužel káva se nekoná, Tsunade pro můj útěk neměla pochopení a okamžitě zavolala ty svoje anbučáky, ať mě odvedou zpátky. "Říkám, že do nemocnice už nechcu a ty mě tam pořád posíláš. Tak jsem blbá já a nebo ty" zavrčím. "Myslím, že ty jsi říkala něco o tom, že jsi blbá. No ale to je jedno. Ještě nejsi plně zdravá, takže nikam" zamítne mou žádost. "Hele spala sem 4 dny. Jsem plná energie" pokrčím rameny. "NE!" zavřeští. "Tak fajn, jdu sama" odseknu, vyskočím z okna a vydám se nejprve do Ichiraku. Samozřejmě ANBU mě sleduje a několikrát bezúspěšně se mě snaží dostat do nemocnice. Ale před barákem už jich mám dost a tak na ně už začnu řvát "Kdo si myslíte, že jste? Do agenta 007 máte daleko!". "Máme tě dovést do nemocnice" odsekne paličatě ten jeden z nich. "Moment, tebe znám" zkusím si vzpomenout, kdo měl takový hlas. "Inseki?!" vykulím oči. "Oh pamatuješ si mě" uslyším z jeho hlasu nadrženost. "Kdo by na tebe zapoměl" odseknu a vejdu do baráku. "Pojď zpátky do nemocnice" chytne mě za ruku a chce odtáhnout pryč. "Ne nejdu"vysmeknu se a přímo před nosem mu třísknu dveřma. Podle zvuku tipuju, že sem ho praštila do ksichtu, ale co, já už do nemocnice nejdu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rebecca Rebecca | 15. září 2010 v 20:17 | Reagovat

To bylo pěkné, docela jsem se i nasmála xD ... Jen tak dááál!

2 Saskie tvoje ♥SB♥ Saskie tvoje ♥SB♥ | Web | 20. září 2010 v 12:40 | Reagovat

super díl =)

3 Kimi-chan Kimi-chan | Web | 27. září 2010 v 23:04 | Reagovat

Ty jo tak to je super :-D Dneska jsem četla celý Deníček, protože jindy se mi do toho nechtělo vzhledem k tomu, jak je dlouhý :-D, ale vyplatilo se mi to ;-)
Chtělo by to pokráčko O: -)

4 kozina kozina | 28. listopadu 2010 v 12:40 | Reagovat

super kapitolka, kdy bude další? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama